Paine, Thomas (1737-1809) Radikální p3JDtletista a mezinárodní revolucionář britského původu. Paine se narodil v Norfolku v kvakerské rodině a dostalo se mu - jak sám prohlašoval - "neobyčejně dobré morální výchovy a dostatečné zásoby vědomostí".
Pracoval v několika zaměstnáních - byl námořníkem, vyráběl korsety, byl výběrčím daní a obchodníkem - a rozvinul v sobě i určité dovednosti jako laický kazatel a diskutér. Svůj první pamtlet, ve kterém se zasazoval za zvýšení mezd berních úředníků, napsal v třiceti pěti letech. Petice, se kterou strávil několik měsíců v Londýně, jej stála rozpad manželství, ztrátu zaměstnání a obchodu. V roce 1775 emigroval do Ameriky, našel si práci v jednom pennsylvánském časopise a roku 1776 vydal pamtlet Zdravý rozum (Common Sense), který obhajoval americkou nezávislost v době, kdy tuto myšlenku zastávalo jen několik málo Američanů.
Pamtlet měl obrovský úspěch a jen v roce 1776, kdy vyšel poprvé, se mu dostalo dalších dvaceti pěti vydání. Poté se Paine podílel na koncipování liberální ústavy pro Pennsylvánii (která obsahovala všeobecné volební právo, každoroční volby, demokratickou reprezentaci, jednokomorový zákonodárný sbor a úplnou náboženskou svobodu) a pracoval pro Washingtonovu revoluční armádu. Roku 1787 navšívil Paine Evropu a okamžitě jej pohltila politická aktivita ve Francii i v Anglii. V roce 1791 se pustil do obhajoby svých radikálních přátel, které v Úvahách.
o revoluci ve Francii napadl BURKE (viz RADIKÁLOVÉ, BRITŠTÍ). Ve svých Lidských právech (Rights of Man, 1791 a 1792) zaútočil Paine na dědičný a monarchický systém, zastával se lidové svrchovanosti a občanských práva podal zdrcující kritiku Burka. Nelze se tedy divit, že britská vláda Paina stíhala a zakázala pro buřičství a stejně tak bylo samozřejmé, že Francouzi jej zvolili do Národního shromáždění. Navzdory zanícenému republikánství se Paine veřejně stavěl proti požadavku jakobínů, aby byl král popraven. Později za hrůzovlády byl sám vězněn a pouze na poslední chvíli unikl popravě. Za svého pobytu ve Francii vydal deistické pojednání Věk Rozumu (The Age of Reason, 1794), které mu díky útoku na zavedené náboženství zajistilo všeobecně neblahou proslulost a odsouzení (a to vlastně ještě i v našem století), a nejradikálnější politický pamflet Agrární spravedlnost (Agrarian Justice, 1796). Roku 1802 se Paine vrátil do Ameriky, byl zde však neustále napadán a pomlouván federalistickým tiskem. Zemřel roku 1809 v zapomnění a osamění.
Paine nebyl nijak zvlášť hluboký nebo originální politický myslitel. Dost volně interpretoval díla lidí, o nichž tvrdil, že jej ovlivnili. Od LOCKA čerpal materiál pro obhajobu přirozených práva svého přesvědčení, že lidé vstupují do společnosti, aby si zajistili svá práva, a ne aby se jich vzdali. Vláda tak nemůže mít moc přestoupit naše přirozená práva; její výhradní povinností je zaručit, aby byly plně ochráněny naše životy, svoboda a majetek. Lidé spolu navzájem uzavírají smlouvu na utvoření společnosti a pověřují vládu jistými pravomocemi k uchování společenského řádu; lid si však vždy musí podržet svrchovanost a kdykoli se lidé společně rozhodnou, mohou vládě svoji důvěru odejmout a ustavit jiný vládní systém. Paine se také domníval, že je věrným žákem Adama SMITHE, když zastává názor, že lidské potřeby lidi spíše přivádějí do společnosti a činí je navzájem závislými, než aby byly zdrojem konfliktu zájmů. Obchod a "neviditelná ruka", jež napomáhá smíření zájmů, svědčí ve prospěch skutečnosti, že společnost je člověku přirozená. O tom svědčí i společenské cítění, jímž příroda vybavila člověka, jenž je schopen být šťastným pouze ve společnosti. Podle Paina je společnost pro lidstvo natolik přirozená, že konec konců vláda není nutná.
Vycházeje z těchto předpokladů, podnikl Paine řadu divokých útoků na monarchický a aristokratický systém Evropy osmnáctého století. Dědičná vláda je vládou díky podvodu - spoléhá se na lidskou nevědomost a pověrčivost. "Představa dědičných zákonodárců... je stejně absurdní jako dědičný matematik či dědičný mudrc, stejně absurdní jako dědičný poeta laureatus." (Rights of Man, s.105) Tato zásada je iracionální a praxe takových vlád je poznamenána válkami, korupcí a marnotratností. Jediným systémem vlády, který by nebyl pošpiněn takovými zlořády, je zastupitelská demokracie zakládající se na ústavě, jež byla navržena shromážděním všech lidí a jimi schválena. PainÚv vzor vlády má pÚvod v jeho americké zkušenosti a jeho pozdější práce jsou v podstatě výzvami lidu Francie a Anglie ke zrušení jejich zkažených dědičných systémů a nahrazení republikánskou vládou amerického typu, jež zabezpečí jejich práva a dá vzniknout vládě laciné, zodpovědné a mírumilovné. Taková vláda bude směřovat k tomu, aby do ní byli voleni lidé nejlepší a nejrozumnější, protože se musí ze svých činÚ zodpovídat svému lidu.
Nejoriginálněji se Paine projevuje v druhé části Lidských práva v Agrární spravedlnosti. V obou překonává libertariánskou ideu minimálního státu a nabízí a obhajuje program sociálně zodpovědného státu. V Lidských právech doporučuje Británii národní systém sociální podpory, státem financované podpory nemajetných, starobní dÚchody, mateřské a sirotčí příspěvky a záchranné dílny pro potřebné - vše by se financovalo z úspor, jež by vznikly náhradou monarchické vlády republikánskou. Zasazuje se také za nahrazení spotřební daně progresivní daní z majetku. To by odstranilo znevýhodnění chudých, jež je odsuzuje ke strádání, a u bohatých by to podnítilo rovnoměrnější rozdělení jejich bohatství na jejich děti, což by ukončilo nepřirozený systém prvorozenství.
V Agrární spravedlnosti Paine přináší zásadní obhajobu redistribučního zdanění a sociálně zodpovědného státu. Tvrdí, že každý člověk přichází na svět s přirozeným právem užívat země a jejích plodů, a přestože lidé mají právo na hodnotu, kterou svým úsilím vytvářejí, nemají právo na půdu, na níž pracují a která má zůstat společným vlastnictvím. Nadto se i nejsoukromější vlastnictví získává spíše prostřednictvím společnosti než prací vlastních rukou. Společnosti, "z níž vše vzešlo", vděčíme za pozemkovou rennJ i za část kapitálové akumulace. Paine navrhuje majetkovou daň ve formě dědické daně. Z ní by se hradil paušální poplatek všem, kteří dosáhnou dvaceti a jednoho roku, dále roční důchod všem, jimž je více než padesát let a lidem slepým či chromým. Touto metodou se zajistí, že nikomu nebude znemožněno svobodně začít svůj život ani mu nebude odepřena úleva v nouzi, což si lidé přirozeným právem zaslouží.
Painův odkaz nespočívá ani tak v jeho původnosti či hloubce politické filosofie, ale spíše v mimořádné schopnosti sdělovat politické myšlenky. Mluvil k obyčejným lidem i obchodníkům, kteří se snažili zlepšit svou situaci vlastní prací a nadáním a kterým se příčily dědičné zákony předávající bohatství a moc. Jeho demokratické zásady a tvrzení, že každý jedinec má právo posoudit, jak co nejlépe zabezpečit svá přirozená práva, měly na publikum značný vliv. Neznamená to, že se Painovi vždy podařilo své posluchače přesvědčit o přednostech republikánského systému, ale přesvědčil mnoho těch, kteří dříve v politice nehráli roli, že mají právo diskutovat o zásadách politiky a angažovat se za politické reformy. MP

odkazy
Paine, T.: The L,le and Major Writing~' oj' Thomw' Paine, ed. P.S. Foner. 2 sv. Secaucus, NJ: Citadel, 1948.
_: Rights (Jl Man. ed. H. Collins. Harmondsworth: Penguin, 1976.
_: Common Sense. ed. I. Kramnick. Harmondsworth: Penguin, 1976.
literatura
Fennessy, R.R.: Burke, Paine and the Rights lJlMan. Haag: Martinus Nijhoff, 1963.
Williamson, A.: Thomw' Paine: Hi~' L,le, Work and Time. Londýn: Allen & Unwin, 1973.